- jedná se o výrazně kyselinotvornou potravinu, tedy takovou, která na rozdíl od zásadotvorných potravin (zelenina, většina obilovin, některé luštěniny, semínka) vytváří v našem těle příznivé prostředí pro přemnožování různých virů, bakterií, plísní a zánětů.
- jednoduché cukry se téměř okamžitě po konzumaci vstřebávají do krve a vyvolají rychlé zvýšení hladiny cukru v krvi. To vede k okamžitému vyplavení inzulínu, který cukr zpracuje, dodá tam, kde je potřeba a zbytek přemění na tuk. Tím ale dojde k tomu, že hladina cukru v krvi opět významně klesne a člověk opět dostane chuť (často neovladatelnou) na další cukr. Tomuto stavu se říká hypoglykémie.
- během výroby bílého cukru se mohou používat látky, které se někdy objevují ve zbytkovém nnožství i v cukru – siřičitany, rozpouštědlo methylacetát, v moučkovém cukru fosforečnany a křemičitany (protihrudkující látky).
- velké nebezpečí cukru tkví v tom, že je návykový a závislosti na cukru není snadné se zbavit.
- na Hájence nepoužíváme ani třtinový cukr, cukr surový či tmavě hnědý ani melasu – mezi těmito druhy cukru a cukrem bílým je totiž pramalý rozdíl. Jedním z mnoha negativních účinků cukru totiž je, že při jeho zpracování a vylučování lidským organizmem dochází ke ztrátě značného množství minerálních látek (včetně vápníku, draslíku atd.) a to malé množství minerálů, které barví hnědý cukr dohněda, tento proces bohužel zdaleka nepokryje. Následkem konzumace cukru může být únava, řídnutí kostí, křeče v lýtkách, nedostatek vitaminu B1, hypoglykémie, obezita, cukrovka, žaludeční vředy…
Jaké cukry na Hájence používáme?
- není cukr jako cukr. Cukry neboli sacharidy náš organismus nezbytně potřebuje. Jedná se ale o tzv. polysacharidy, které jsou obsaženy v celých obilných zrnech. Polysacharidy jsou rozkládány postupně a hladina cukru v krvi tedy nekolísá a nezatěžuje slinivku břišní, jako se tomu děje při trávení jednoduchých cukrů.
- na Hájence tedy využíváme jemnější sladké chutě tzv. sladkých zelenin (cibule, mrkev, zelí, petržel, dýně…) a přirozenou sladkost do měkké konzistence uvařených obilných zrn.
- používáme též tuzemské sezónní ovoce, s mírou (fruktóza obsažená v ovoci také patří mezi jednoduché cukry) a podle aktuálního počasí tak, aby děti zbytečně neochlazovalo a tělo se s jednoduchým cukrem vyrovnalo.
- používáme také ovoce tepelně upravené nebo sušené (zvláště v chladnějších dnech) – vstřebávání fruktózy se tím zpomalí a nedochází ke kolísání cukru v krvi.
- výborným sladidlem jsou obilné slady (např. ječný), které lze použít na výrobu dezertů. Existují také obilné sirupy (např. pšeničný), které však obsahují větší podíl glukózy a jejich vstřebávání do krve je tudíž rychlejší.
- POZOR! – slané pokrmy vyvolávají chuť na sladké. Nejen z tohoto důvodu by nemělo být jídlo pro děti příliš slané. Pozor také na med, má všechny nevýhody jednoduchého cukru!
Autoři textu: Radmila Švaříčková-Slabáková, Pavla Šlechtová